Recenze: Stronghold – pevnost v obležení

Na obzoru se objevil první kousek Slunce a během několika minut ozářila záře celou scenerii, která ležela před králem Boromirem. Sedmý den bitvy byl rozhodující. Jeho muži všichni do jednoho leželi na zemi, jejich těla byla poházená po hradbách, na nádvoří. Někteří zemřeli na schodech, když běželi pomoci svým kamarádům, kteří byli zrovna na stráži. Jenže kolem se válely také těla goblinů, orků a trollů, několik z nich se ještě před chvílí hýbalo, když k nim Boromir scházel.

Sedmý den obléhání přinesl změnu. Nepřítel si kromě své obrovské početní přesily přivolal na svoji stranu několik ďábelských rituálů a těžkému beranidlu se podařilo prorazit poslední val brány. Střelci sedící za dobývacími balistami měli už výborně seřízené míření. Všechny tyhle součásti útočného stroje vytvořili nápor, kterému se nedalo ubránit. A tak zde nyní král stojí osamocen. Král bez bojovníků. Jeho lidé vytrvali a byli mu věrni až do poslední chvíle.

Pohlížel na rozbořený hrad Zub s vědomím, že ačkoliv to vypadá jako porážka, ve skutečnosti to je vítězství. Noc před závěrečným náporem se totiž podařilo sbalit všechny ženy a děti a odvést je tajnou chodbou do bezpečí do nitra hory. Ještě jednou se ohlédnul a zamířil za budoucností svého rodu…

Základním principem pevnosti je, že má udržet obránce naživu a útočníka za svými hradbami. V průběhu středověku jich vyrostla po Evropě celá řada, zasazeny na vyvýšená místa, obehnané hlubokými příkopy. Do mnohých z nich byl jediný způsob vstupu sklápěcí brána. Mnohé z nich se dochovaly i do našich časů, kdy si můžeme s úctou tato kamenná monstra prohlížet a představovat si, jak asi vypadaly takové bitvy u jejich hradeb.

Na dobývání si dnes hrají nejen děti, ale i dospělí, když rekonstruují různé slavné bitvy, například se každý rok koná zteč na zříceninu Zubštejn. Všichni prostě v sobě máme zakódovanou touhu po dobývání a rozšiřování svého území. A má ji nejspíš i Ignacy Trzewiczek, který si tento dětský sen splnil a výsledkem jeho dlouhé práce je desková hra Stronghold.

V této hře určené především pro dva hráče se totiž jeden stane obráncem a druhý dobyvatelem jednoho takového hradu. Vydavatelem krabice s názvem Stronghold je společnost Valley Games Inc. a na českém trhu ji nenajdete v českém překladu. Přesto ji samozřejmě lze sehnat na pultech specializovaných obchodů, jako je pražský Černý rytíř.

A nebojte, hra neobsahuje na komponentách žádné texty, takže k jejímu hraní nepotřebujete znalost žádného jiného než rodného jazyka. Dokonce i překlad pravidel si můžete stáhnout na serveru Zatrolené hry, ačkoliv hra prošla v nové verzi několika kosmetickými úpravami a vylepšeními, které zmíníme později v porovnání. Od 9. května 2011 jsou i tato nová pravidla ke stažení na Zatrolených hrách.

Krabice zaujme už úvodní ilustrací na víku, která představuje vypjatou situaci v dobývání hradu. Za jejím vzhledem, stejně jako za lákavou grafikou hracího plánu je Mariusz Gandzel, grafiku karet a kartonových komponent pak kreslil spolu s Michalem Oraczem. Polští ilustrátoři dokázali už nejednou, že umí vykouzlit skvělou atmosféru na hracím plánu (například Wolsung) a i ve Strongholdu se jim to podařilo na výbornou.

Po odklopení víka naleznete v krabici šestidílný rozkládací plán, který ale přes počet přehybů není zase nějak obrovský. Dá se spíš říct, že má ideální velikost, která se vejde na každý stůl. Problémem jsou ostatní komponenty, které musíte rozložit kolem něj. První z nich je menší deska, která slouží pro zaznamenávání vítězných bodů. Z jednoho kartonového archu vycvakáte žetony nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. Je jich tolik různých, až vám z toho budou oči přecházet. Všechny mají ve hře svoje správné místo, červené využije útočník, zatímco žluté pomáhají obránci.

Mnohem důležitější samozřejmě je pytlík s hromadou dřevěných komponent. Uvnitř je spousta dřevěných kostiček dvou barev – jedny jsou opravdu drobné, zatímco ty druhé mají klasickou velikost, již známe z ostatních deskových her. Všechno pak doplňují dva balíčky karet – jedny klasické velké a pak druhé „warcraftovské“. Součástky můžete rozdělit podle druhů do přiložených igelitových pytlíků. Pravidla jsou v angličtině popsaná netradičně ve dvou brožurkách – jedna je určená pro útočníka a jedna pro obránce.

Příprava hry je poměrně dlouhá, ačkoliv si obránce i útočník připravují svoji část bojiště. Na začátku musíte roztřídit jednotlivé kartonové dílky do hromádek, obránce rozmístí všechny svoje dostupné jednotky do počátečních pozic v hradu označených puntíky. Víc už jich mít nebude, protože je obklíčený nepřátelským vojskem. Hrad tak bude bránit celkem 41 jednotek. Obránce si vedle plánu připraví také hromádku karet, které využije při střelbě z hradeb na nájezdníky.

Útočník musí pouze připravit pytlík s jednotkami. Do začátku dostane také pět hnědých dřevěných surovin, které může využít k výrobě válečných strojů v jednotlivých kolech. Na začátku každého z deseti dobývacích kol dostane znovu dalších pět surovin. Základem celého principu jsou fáze jednotlivých kol, na které se hra dělí. Pro každou z fází bude mít útočník v ruce jednu odpovídající kartu. Na začátku jich je však v balíku mnohem víc, musí z nich tedy vytřídit první a šestou fázi. Pro ostatní si náhodně vylosuje dvě a z nich si vybere jednu, kterou využije pro připravenou nájezdní strategii.

Partie Strongholdu se nehraje na absolutní vítězství, ale na vítězné body. Na začátku tedy na bodovací plán umístí hráči deset čtverečků pro útočníka a čtyři pro obránce. Tento výchozí stav se bude měnit na začátku každého ubráněného kola, kdy musí nájezdník odevzdat jeden vítězný bod svému soupeři jako odměnu, že jeho náporu vzdoruje.

V průběhu hry útočník platí za svoje využité akce časem, které jsou hlavním platidlem Strongholdu soupeři. Obránce je na konci každé fáze musí utratit za nějaké akce v hradu. Je logické, že zatímco útočící hráč má k dispozici téměř neomezený počet jednotek, v hradě mohou využívat připravených budov a dovedností lidí. Mohou se tedy snadno připravovat na nájezd, pokud jim na to útočník poskytne čas.

První fáze je verbovací. Zákeřným nájezdníkům dorazí posily v síle čtrnácti nových vojáků. Jejich kostičky si hráč losuje z pytlíku, takže je jejich složení dílem náhody. V sáčku je celkem dvě stě jednotek (60 goblinů, 100 orků a 40 trolů). Ty jsou připraveny v táboře a do útoku ihned nezasáhnou.

Další čtyři fáze tvoří přípravu, v níž si útočník může postavit válečné stroje (balisty, katapulty, děla), vybavení (prapory, žebříky, lana), vycvičit lepší jednotky z těch v táboře a také povolat na pomoc temnou magii – rituály. Poslední šestou fázi pak tvoří samotný útok na hrad. Těch se ve hře odehraje maximálně deset, po desátém nájezdu souboj končí. Ale obléhání může skončit také předčasně proniknutím útočníka do pevnosti.

Obránce má po každé fázi možnost odehrát svůj tah za všechny hodiny, které spotřeboval soupeř na stavbu strojů, výbavu či trénování silnějších jednotek. Šedé žetony (hodiny) pak může využít v některé z budov, kde staví děla, kotle, pasti nebo posiluje hradby. Důležitý je také trénink jednotek, které tak získávají na síle. Za hodiny kromě využití budov může také přeskupovat jednotky na hradbách na místa, kde se valí největší nebezpečí.

Protože se hra snaží simulovat opravdový tok času, tak pohyb všech jednotek probíhá takzvaně současně. Útočící hráč tak pohybuje kostičkami od těch nejblíže k hradbám po ty čekající v táboře. Za pohyb samozřejmě opět musí zaplatit hodinami a to v závislosti na velikosti skupinek, které chce přemístit.

Jakmile jsou jednotky u hradeb, nadchází závěrečná fáze útoku – samotný souboj a vyhodnocení. Nejdříve střílejí válečné stroje obránce, pak útočníkovi a na dálku mohou vyslat šípy také střelci obou stran. Zajímavý princip je především u válečných strojů. Ty mají vždy svůj balíček karet složený na začátku z pěti neúspěchů a dvou zásahů. S průběhem času se střelmistr zaučuje a jeho přesnost se zlepšuje, takže karty neúspěchu se z balíčku vyřazují. Na konci hry se tak může balista trefovat každé kolo.

Vyhodnocení boje na hradbách je jednoduchým součtem síly utočníků versus síla obránců navýšená o hradby. Rozdíl vyjadřuje sílu jednotek vyřazených z boje. Pokud po takové bitvě na hradbách nezůstane ani jedna jednotka a útočníci mají stále převahu, dobyli konečně pevnost!

Čas je hlavní složkou celé hry, kterou využívá obránce. Útočník si musí dobře promyslet, kolik času obklíčenému vojsku na přípravu poskytne. Čím víc se snaží zbrojit sám, tím více času mají také protivníci. Jedná se o dvojsečný meč, který výborně vystihuje realitu, stejně jako spousta dalších vychytávek, které ve Strongholdu naleznete.

V partii je mnohem více různých drobností, které jsme nezmínili, ale přitom mají na hru důležitý vliv. Požehnání obránce, hrdinové, nemocnice pro raněné, dobývání brány beranidlem, vysílání a odhalování zvědů, rozkazy útočících generálů, limity jednotek pro útočné valy a spousta dalších. Naštěstí jich není zase tolik a všechny jsou naprosto logicky zařazené do plynulého chodu hry a v podstatě nad nimi nebudete muset ani přemýšlet.

Každý souboj je vyrovnanou bitvou na ostří nože, která dlouho není rozhodnutá. Útočník totiž v případě průniku získá vítězné body, které mohou výsledek partie zcela otočit. Výborný je princip odevzdávání bodů protivníkovi, protože s ubíhajícími koly obléhání začíná na obléhajícího hráče doléhat časový tlak. A protože se nehraje pouze na vítězství, mohou hráči získávat body také za hrdinné skutky. Může se tak snadno stát, že vyhraje obránce, i když hrad ve skutečnosti padne. Ve hře totiž je na prvním místě to, kdo se zapíše výrazněji do kronik. A pokud obránci předvedou velkou odvahu při bránění, budou o nich balady u ohně zpívat ještě dlouho.

S tím souvisí snad také jediná věc, kterou lze Strongholdu výrazněji vytknout, ačkoliv patří k náplni a podle autora není proti zamýšleným pravidlům. Je totiž možné, že obránce vyklidí jednu hradbu, vpustí nájezdníky dovnitř, a přesto vyhraje. Podle slov autora však situace odpovídá atmosféře hry. Hrdinní obránci si totiž vybrali čas a místo a v podstatě udělali z útočníků blázny, protože jim přenechali prázdný a bezcenný hrad, který už dávno vyklidili tajnými chodbami. Někomu však takovýto konec může zkazit dobře rozehranou a zábavnou partii.

Partie budou naprosto rozdílné díky odlišným možnostem útočníka. Ten musí svoji strategii přizpůsobovat kartám fází, jež si vylosuje na začátku. Těch je opravdu hodně a vždy nabídnou pouze některé z akcí a možností, které celá hra nabízí. Hráč tak musí vždy útočit trochu jiným způsobem, protože jen za využití všech dostupných možností má šanci na úspěšný vpád do pevnosti.

Už dříve jsme si stěžovali, že kvalitních a vyvážených her pro dva hráče je velice málo. A Stronghold jejich řady hájí více než dobře, protože ve dvou je hra samozřejmě zdaleka nejlepší. Varianta pro tři nebo dokonce čtyři hráče znamená rozdělení útočných či obranných sil mezi více partnerů, kteří se musí na postupu domlouvat. Ovšem nic nenahradí pocit útočník versus obránce.

Provedení je vynikající, grafika plánu je naprosto názorná a lze z ní na první pohled vyčíst kompletní situaci souboje. Pro někoho může snižovat atmosféru přítomnost kostiček místo figurek jednotek. Ty by však nejspíš výrazně prodražily cenu celého balení, a nevešly by se na současnou velikost hracího plánu. Ten by tak vzhledem ke všem těm místům u zdí musel být alespoň o polovinu větší. Manipulace s malinkými kostičkami by se mohla zdát složitá, ale naštěstí není velikost tentokrát překážkou.

Zatímco starší pravidla byla v některých konkrétních situacích nejasná, zde je všechno již pěkně dořešeno do posledního detailu včetně spousty názorných obrázků. Žetony času mají dvě barvy (černou a šedou), ale podobně jako barva čísel karet má rozlišení smysl pouze v partii více hráčů. Drobná vyladění postihla i samotný materiál, kde se například mírně změnil počet komponent hradeb pro obránce.

I taková drobnost, jako dvě knížečky s pravidly dokáže velmi zpříjemnit hru. Na jejich zadní straně totiž najdete shrnutí pravidel pro většinu dostupných předmětů a akcí, takže nemusíte zdlouhavě listovat. Navíc oba hráči mohou nezávisle na sobě hledat nějakou informaci ve své příručce a nemusí se o ni přetahovat. A tak je to se vším ve světě Strongholdu: vyladěné do posledního detailu.

Překážkou pro některé zájemce může být vyšší hrací doba, která se může dotknout až dvouhodinové hranice, zvlášť v prvních partiích nebo při hře více hráčů. Na krabici navíc naleznete uvedený věk od deseti let. Děti v tomto věku bude samozřejmě hra a možnost dobývání hradu fascinovat, ale taktické možnosti a náročnost hry je donutí ještě tak alespoň dva roky počkat.

Pro fanoušky Strongholdu připravil autor Ignacy Trzewiczek rozšíření s názvem Stronghold: Undead, kde stojí obránce hradu proti hordě nemrtvých. Pravidla jsou tentokrát mnohem jasnější a jde pouze o přežití. Útočník má však čas pouze do úsvitu, kdy se jeho armáda rozplyne v záři slunce. Skvělý nápad na rozšíření, snad se nám někdy také dostane do ruky k otestování.

Samozřejmě se nejedná o jednoduchou deskovou hru, do jejichž pravidel proniknete během chvilky. Všechno na sebe však logicky navazuje, takže se hru naučí i méně zkušení hráči. Přesto bychom ji úplným začátečníkům spíše nedoporučili jako vstupní hru do deskových dobrodružství.

Největší zbraní Strongholdu je atmosféra, která houstne s každým dalším kolem. Útoky nepřátel jsou stále silnější, obrana je propracovanější a všechno spěje k neodhadnutelnému konci. Stronghold je vynikající deskovou hrou pro dva hráče a pokud máte rádi hrady, středověk nebo dobré deskové hry, pak by jistě neměla chybět ve vaší sbírce.

Hru k recenzi věnovala společnost Černý rytíř

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorIgnacy Trzewiczek
IlustraceMariusz Gandzel, Tomasz Jedruszek, Michał Oracz
VydavatelPortal Games, IELLO, Phalanx Games B.V., Valley Games, Inc.
Rok vydání2009
Počet hráčů2 - 4
Herní doba120
Minimální věk10 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(41 voters)
KategorieFantasy, Fighting, Medieval
MechanismyAction Points, Area Majority / Influence, Point to Point Movement, Team-Based Game, Variable Player Powers
RozšířeníStronghold: Heroes, Stronghold: Undead
RodinaCategory: Tower Defense, Components: Wooden pieces & boards, Digital Implementations: Tabletopia

Více o hře.

Recenze: Stronghold – pevnost v obležení
Klady:

+ skvělá simulace opravdového dobývání hradu
+ výtečné zpracování
+ téma
+ hutná atmosféra
+ jednoduché a logické principy
+ hlavní měnou hry je čas
+ každá hra nutí použít jiný přístup
+ vysoce strategický souboj
Zápory:

- vyšší cena
- vyšší hrací doba
- možnost vpustit hráče do pevnosti a ukončit tak hru
4.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Scratch Wars – seškrábej a hraj!