Recenze: Za hranou – zahákněte se a odhalte zločin

Kdesi tam v pozadí je ukrytý tajný plán. Velký a strašlivý. Zná ho jen pár vyvolených a ukrývá ho pečlivě ve svých myslích. Ty už ale naštěstí nefungují dávno jen jako nedosažitelné synapse. Svět se změnil a s ním i lidi. Jejich těla i mysli jsou prošpikované experimentální elektronikou. A když máte dostatek prostředků a jste dost šílení, můžete do takové mysli proniknout. Jenže tím ztrácíte sami sebe. Při lovu zločinců je to ale ta nejmenší oběť, kterou můžeme světu poskytnout.

Hráči na sebe vezmou role agentů v tomto sci-fi světě budoucnosti, ve kterém byste asi žít nechtěli. A právě proto je dobré si to vyzkoušet, protože zásluhou všech těch myslitelů a technologických pokroků možná někam tam spějeme. Hra Za hranou je dílem dvojice Joshua Cappel a Daryl Chow. K vývoji se přidal Sean Jacquemain a ilustrátor Dominik Mayer a jejich výtvor vydala firma Burnt Island Games. My si ale o této hře budeme povídat proto, že ji vydává v češtině Tlama Games.

Víko velké čtvercové krabice je graficky výrazné a vidíme na něm barvitý stínovaný výjev, kde najdeme jak padouchy, tak agenty. Uvnitř hráči najdou záplavu různých komponent, které musí v rámci přípravy dát správně dohromady. Nejdříve tak postaví do středu stolu kruhové město z osmi trojúhelníkových dílků v náhodném pořadí. Každá taková zóna dostane jeden předmět, některé pak žetony pátrání. Především se ale po ploše rozeběhnou zločinci. Ty hráči vyberou náhodně nebo si je zvolí, a zatímco figurky ve stojáncích už rovnou budou čekat na plánu, žetony zaháknutí s jejich portrétem zůstanou ležet uprostřed města.

Podle pokynů pak připraví karty velkých zločinů, kde vyberou náhodně pět ze sedmi dostupných dějových linií. Zvolené karty pak rozdělí do čtyř balíčků podle úrovně. Vedle města zůstane ležet také deska důkazů, zaplní ji náhodně žetony důkazů a trojicí žetonů podpory. Stranou zůstane ležet také deska podlého Syndikátu a rozloží na ni žetony úkolů, složek a ukazatel kapitoly.

Každý z hráčů si vezme jednu desku (konzoli) a také jeden žeton odpovídající každému zločinci, který se v partii nachází. Sadu těchto žetonů (jejich počet závisí na počtu hráčů) si položí na začátek stupnice. Dostanou také jeden důkaz, tři informace a dvě karty menších zločinů z jejich balíčků.

Hráči se střídají na tahu, který má vždy pět kroků. Nejdříve se mohou připojit k mysli dalšího zločince (ve hře se tomu říká zaháknutí), jehož žeton může být uprostřed města dostupný, ale lze jeho kontrolu převzít také libovolnému soupeři. Na rozdíl od zaháknutí ze středu stolu je třeba protivníkovi zaplatit jeden bod informací. V této chvíli lze také některé zaháknutí opustit.

Nad každým zločincem, kterého má hráč zaháknutého, poté získá jeden bod nadvlády, který si poznačí na svojí stupnici s žetonem odpovídajícím danému padouchovi. S každým takovým postupem jej získává hráč více pod svoji kontrolu, což bude moci zúročit ve zbytku svého tahu. Po třetím posunu se dostane do oblasti schopností, ve které lze využívat dovedností dané postavy.

To se odehrává ve třetí a hlavní fázi celého tahu, kde aktivní hráč může provést až dvě akce a doplnit je libovolnými volnými, které nic nestojí. Hráč s libovolným ze svých (maximálně tří) zločinců může pohnout po mapě, sebrat předmět, který v lokaci leží použít jeho specifické schopnosti nebo efekt samotné lokace, kde se nachází. Při takové aktivaci se do tohoto místa přesunou žetony pátrání z ostatních míst na mapě.

Aktivitami lze různě nejen získávat důkazy, posouvat ostatní zločince po městě (nezapomínejte, že žádný software není bezchybný!), ale třeba i vyzvat protivníka na souboj. Oba soupeři tak odhalí své karty dilemat v ruce a ten, který je více zkažený, se stává vítězem duelu. Hráči ale také sbírají toleranci, které jsou důležité, pokud si nezakládají na zkaženosti. Její hodnotu snižují a díky tomu nejsou hrdinové tak snadno ovlivnitelní myslí toho, koho zaháknuli.

Ačkoliv jde hráčům o úspěch vyšetřování, musí to dělat opatrně. Ale nakonec jsou stěžejní cestou k usvědčení Syndikátu z jeho zvěrstev důkazy, které si hráči mohou po získání brát z desky důkazů a pokládají si je na svoji desku do sekce paměti. Poté ve svém tahu mohou hráči zpracovávat takové důkazy a pokládat je na společnou desku Syndikátu. Takové informace se mohou vázat k aktuálně řešenému úkolu (a přinést svému majiteli odměnu) nebo k závěrečnému plánu.

O zmaření závěrečného plánu by se hráči měli snažit, aby si zajistili naději, že bude zmařen a oni budou mít šanci na vítězství. Výjimkou je ale hráč, který si dělá svojí zkažeností zálusk na to, že se zcela podřídí taktice Syndikátu a stane se jejich věrným nohsledem. Získat ale místo toho mohou hráči i žetony podpory, kde si vybírají ze tří exemplářů, které jim mohou buď okamžitě nebo později pomoct.

Ale v žádné hře o zlosynech nemohou chybět samotné ty zločiny, které se neustále ve městě rojí. Jakmile na desce důkazů už nelze doplnit důkazy, kapitola končí. Hráči zjistí, jak byli úspěšní, a to závisí na tom, jestli dokázali s pomocí důkazů zakrýt všechny ikony složek. Pokud by se to nepodařilo, tak nejméně úspěšný hráč ztratí nadvládu. Do hry pak vstoupí nové úkoly i složky. Hráči si odloží karty dilemat, které přispějí k hodnotě zkaženosti, doplní vyčištěnou desku důkazů a pokračují.

Teprve po ukončení třetího případu je hra u konce a je čas zjistit, kdo je jak informovaný o fungování Syndikátu. První zisk přichází ze stupnice nadvlády, a to za nejníže postavený žeton. Poté je třeba zjistit, jak zkažení jednotliví detektivové v důsledku svých akcí jsou. Někteří za to získají další body, ale ten nejvíce zkažený riskuje všechno. Pokud se totiž na desce nachází dostatek sad po třech stejných žetonech důkazů, pak byl padoušský plán zmařen a ten, kdo skončil jako nejzkaženější teď ztratí tolik informací, jako je jeho zkaženost. Hráči si pak obodují své žetony důkazů, připíšou si další body za karty dilemat, zatykače a sady odznaků strážců. Ten, kdo v součtu nasbíral nejvíce informací, se stává vítězem.

Za hranou je velmi atmosférická sci-fi hra, ve které se podíváte do budoucnosti. Vžijete se do situace agentů ne nepodobné filmu Blade Runner. Jenže tentokrát nebudete řešit to, kdo je replikant, ale místo toho se budete snažit najít slabiny v myslích obyčejných nohsledů, infiltrovat zločineckou organizaci a odhalit její plán.

Jenže hraní si s něčí myslí s sebou nese zásadní problém. Celé se to může obrátit proti vám a zločinecké myšlenky vás mohou pohltit a přesvědčit, že vaše strana vlastně není pro vás ta pravá. A tak ne všichni hráči, kteří začnou svoji pouť v řadách agentů ji také jako jeden z nich dokončí. To s sebou přináší změnu toho, jak hra dopadne. Při tom se ale nemění výsledné podmínky, jen pocit z toho, jak hráč dosáhnul svého vítězství.

Ale nejen to, jak hra končí, je zajímavé. I její průběh se totiž odlišuje tím, že hráči nemají každý svého vlastního hrdinu na mapě. Místo toho se sami vžijí do role agentů, kteří se připojují k mysli zločinců a ovládají je s pomocí tajemné a nepovolené technologie. Člověka sledujícího pokroky techniky trochu zamrazí, ale přesto se každý milovník sci-fi bude nad tímto mechanismem tetelit blahem.

Každý hráč si buduje svoje osobní vzorce, kterými se snaží přechytračit ostatní. A to přesto, že je celý průběh tak trochu solitérní a všichni si hledí hlavně svého osobního prostoru. Jsou tu samozřejmě momenty, které všechno mění, ale možná za to může trochu i ta skutečnost, že hráči vlastně na plánu nemají žádnou vlastní figurku.

V partii ale není příliš šance, jak plánovat, protože vše se neustále přelévá. A to vede často k delšímu čekání, jak se hráči snaží adaptovat na novou situaci na plánu. I to pak vede mírně delší herní době dosahující spíš dvou hodin.

Rozhodně se ale komplexitou nejedná o nic snadného. Hráče čeká nejen spousta drobných pravidel a nezvyklých momentů, ale i nějaké to přemýšlení a nutnost pamatovat si volby soupeřů. S počtem hráčů pak samozřejmě celý zážitek je intenzivnější, ale také o poznání delší. V pěti to už je příliš.

Zpracování je parádní. Téma a grafika si krásně ladí a dolaďují zážitek na plný plyn. Velké desky a především kruhový plán znamenají, že na stole zabírá hra docela dost místa.

Za hranou je ale především jedinečná hra, která se nepodobá asi ničemu, co jste hráli. A to je společně s tématem její hlavní zbraní. Pokud vám tahle atmosféra sci-fi dystopické zločineckými gangy kontrolované společnosti nesedne, pak vám asi nebude pomoci. Ale jinak se dočkáte zajímavého zážitku, i když trochu delšího, ale plného zajímavých možností. Za hranou je výborná a opravdu nevšední hra.

Recenze: Za hranou – zahákněte se a odhalte zločin
Za hranou nabízí unikátní sci-fi zážitek, ve kterém se hráči zhostí role detektivů. Nebudou ale vyšetřovat v tom tradičním slova smyslu. Protože společnost je plná genetických modifikací, s pomocí tajné technologie se dá připojovat do myslí padouchů a ovlivňovat jejich jednání. Zatímco hráči páchají zločiny, získávají si důvěru nepřátelského Syndikátu a musí také sbírat důkazy, aby bylo možné plány organizace odhalit. Příběh pak může po dvou hodinách skončit různě, třeba i tím, že některý z hráčů je zahlcen myšlenkami padouchů natolik, že jim podlehne. Za hranou je vynikající sci-fi hrou a něčím, co jste ještě nehráli.
Klady:
+ originalita průběhu partie
+ plnění malých zločinů
+ různé konce
+ kvalitní zážitek ve většině počtů
+ téma
+ zpracování
+ hra je napínavá, protože se situace neustále mění
+ sólová varianta
Zápory:
= náhoda
= delší partie
= nelze tak dobře plánovat, protože se situace často mění
4.4
Prozkoumávejte dál
Recenze: City Council – radní musí spolupracovat