Recenze: Go – starodávně moderní hra

Nejedná se o slovo anglické, ale ve významu, který mám na mysli, se čte krátce go (pro angličany [go]). Jde o starou deskovou hru, která má původ v Číně a je starší než šachy. V Japonsku ji amatérsky hraje přes 20 milionů lidí. U nás není příliš rozšířená, a proto se jí budeme věnovat dnes. Pokud ji chcete hrát, můžete se stát členem nějakého go klubu nebo si pořídit hrací set a začít hrát jako samouci. Mnoho lidí se při pohledu na hrací desku zalekne zdánlivé obtížnosti hry, ale zdání klame. Hra má ještě jednodušší pravidla než již zmiňované šachy.

Hra je úzce propletena s filosofií lidského bytí. Go patří spolu s vrhcábami a šógi mezi tři základní hry, které představují člověka v jeho třech základních životních situacích.

Vrhcáby symbolizují hráče, který nedokáže ovlivnit mocné Bohy a záhadné síly vesmíru. Hra se hraje s kostkami, které nedokáže člověk nějak ovlivnit.

Šógi je obrazem člověka v hierarchii společnosti, kterou si sám vytváří. Jako cíl slouží smrt nepřátelského krále.

Go je člověk sám se sebou. Není to hra, s níž by se hráč učil ničit, ale se kterou objevuje budování. Každý kámen má svou hodnotu. S jedním nevybudujete bezpečné území, ale když je spojíte do skupin, které bojují pospolu, společně přežijete. Nebo také zemřete. Během hry na desce proběhne spousta proměn: vzestupů a pádů, malých proher a dočasných vítězství, ale cílem je překonat svoji chamtivost, hněv a hloupost.

Právě v nepředvídatelnosti je kouzlo této stařičké hry. Pravidla jsou velmi jednoduchá na neuvěřitelné možnosti, které samotná hra skýtá. Jsou nekonečné možnosti go partií a matematici tvrdí, že nikdy nebyla a ani nebude žádná stejná partie na celém světě.

Hru hrají dva hráči na hrací desce, která je pokryta čtvercovou sítí a napočítáte na ní 361 průsečíků. Jeden hráč hraje s bílými, druhý černými kameny čočkovitého tvaru, potud je stále viditelná podobnost s šachovými hrami, ale zde už se go od tradiční hry začíná vzdalovat.

První hraje hráč s černými kameny. Na prázdnou desku položí kámen na průsečíky čar. Dále se soupeři střídají v tazích, které představuje položení kamene na prázdný průsečík, ale i případné zajímání nebo vybírání soupeřových kamenů. Hráč se může svého tahu, jemuž se říká pas, vzdát.

Cílem hry je ohraničit co největší území a zajímat soupeřovy kameny. Na konci dochází k závěrečnému sčítání: jeden bod za každý průsečík území a jeden bod za každého zajatce. Vítězem je hráč s větším počtem bodů.

Zajímání kamenů – vytváření území. Každý kámen položený na hrací desku do volného prostoru má čtyři svobody (volné průsečíky sousedící s ním po čáře). Kámen, který jsme položili na stranu desky, má pouze tři svobody, pokud je v rohu, pak má svobody dvě.

Hráč se snaží obsadit všechny svobody kamene svými kameny a pokud se mu to podaří, je ten soupeřův zajat. Po ztrátě poslední svobody musí být okamžitě odstraněn z desky. Protihráč se snaží své kameny bránit. Přidává cizí ke svým, tak aby spolu sousedily po čáře. Tím vytváří řetěz. Zvětšuje svobodu svých kamenů. Řetěz pevně spojených kamenů se zajímá jako celek.

Dalšími pravidly jsou dva takzvané zakázané tahy (zákaz sebevraždy a zákaz opakování pozice), jejichž popisováním bychom zabíhali do zbytečných podrobností.

Ke konci hry dojde v okamžíku, kdy pasují (vzdají se tahu) oba hráči po sobě. Před ukončením se musí vyřešit všechny sporné situace na desce a vyplnit neutrální body (body nikoho mezi hranicemi bílých a černých území).

Podrobněji je můžete nastudovat v příručkách, které kromě podrobných pravidel obsahují i základní herní strategie. K dostání jsou obvykle v klubech go her, které najdete v každém větším českém městě.

Hra go vznikla v Číně před čtyřmi až pěti tisíci lety, kde ji nazývají Weichi. V sedmém století se go spolu s čínským uměním a vědomostmi dostala do Japonska. Zde se rozšířila ve vyšších vrstvách: mezi samuraji a buddhistickými mnichy. V druhé polovině 16. století si go oblíbili vládci Japonska, kteří jsou sami nadšenými hráči. Kolem roku 1600 vznikly čtyři školy go, které jsou podporované vládou. Začíná zlatá éra go. Do každé školy chodí několik hráčů, kteří se snaží zdokonalovat své hráčské umění. Většina z nich je pro své umění dodnes velmi uctívána.

Na přelomu 19. a 20. století školy postupně zanikají. V roce 1924 je založena Japonská asociace go. Organizují se první profesionální zápasy a turnaje. V 19. století se začalo go šířit mimo Asii. Do USA ho přivezli čínští přistěhovalci. Do Evropy se dostalo go díky německému novináři, který vydal knihu o této hře.

V druhé polovině 20. století se profesionální go postupně šíří také do Koreje (zde známá jako Baduk), Číny a částečně také do některých dalších východoasijských zemí. Zvláště v Koreji se go stává velice populárním. Dosud se hráči z Evropy nebo Ameriky nedokážou vyrovnat Asijcům. Proto, pokud mají o hru opravdu zájem, odjíždí studovat do zemí, kde go vzniklo.

Záleží na vaší finanční situaci, jakou soupravu go si koupíte. Go můžete pořídit za 500 Kč nebo za něj dáte mnoho tisíc. Rozdíl poznáte na kvalitě zpracování a hodnotě materiálu, protože levnější kameny jsou vyrobeny z umělé hmoty nebo skla. Hrací deska (goban) je vyrobena ze dřeva nebo kůže (koženky). Luxusní soupravy jsou vyrobeny z kvalitních materiálů. Tvoří je deska z masivu (ušlechtilého dřeva), černé kameny z broušené břidlice a bílé z lastur, které bývají uloženy ve zdobených dřevěných dózách.

Na hraní go můžete být doma i sami, protože se dá hrát i po internetu s lidmi z druhé strany zeměkoule. Takovou možnost naleznete například na serveru gamedesire.com nebo na adrese gokgs.com.

Přestože se zdá, že go je hra minoritní a hraje ji u nás pouze základna věrných fanoušků, naleznete na internetu hned několik českých škol go, stejně tak jako Českou Asociaci go, a když si budete věřit, můžete navštívit i mnoho domácích či mezinárodních turnajů. Nutno podotknout, že češi jsou jedněmi z nejlepších hráčů Evropy. Více o české scéně naleznete na stránkách České asociace go (ČAGo) http://www.goweb.cz a na blogu o go http://www.egoban.cz/

Výhodou hry go je, že i když jste úplný začátečník, můžete dobrou strategií porazit i mistra. V šachu bohužel dospějete do určitého momentu, kdy se musíte naučit partie z knížek, abyste porazili silnějšího soupeře. U hry poznáte, jací doopravdy jste, jestli vám jde o to hromadit spoustu soupeřových kamenů, napadat území, či si postavit svoje, a to pak bránit. Pokud budete mít možnost si tuto hru zahrát, neváhejte.

Co ke hře budete potřebovat: hrací soupravu – deska 19×19 (pro začátečníky 13×13), kameny – černé a bílé (2×90 nebo 2×180)

Sadu Go si můžete koupit třeba v obchodě BillardCentrum.

Recenze: Go – starodávně moderní hra
Klady:

+ vynikající logická hra
+ nikdy nezažijete stejnou partii
+ nevyžaduje učení her slavných hráčů (na rozdíl od šachů)
+ spousta různých zpracování
+ příznivá cena
+ velká hráčská základna po světě
+ možnost hrát online
+ učí trpělivosti
Zápory:
žádné nejsou
Prozkoumávejte dál
Recenze: Kvído Roztančené fixy, verze pro Objevitele