Recenze: Jeníček a Mařenka – medové chřoupání

Je to sladké jako med, ale není to med. Když jíte perníček, jako by se vám rozplýval na jazyku. Nad tím dvojice Jeníček a Mařenka přemýšlí už několik minut, jak ulupují kousky došků a zajídají to úlomky cukrových krápníků. Jenže z takových úvah je vytrhnul nejdřív jemný závan větru, jak se jim čarodějný kocour propletl mezi nohama. Než se ale stihli rozhlédnout, už je za límečky držela ježibaba!

Do hlubokého lesa zavítají s oblíbenou dvojicí také hráči v dětské hře Jeníček a Mařenka, kterou si pro hravé děti připravil autor Krzysztof Jurzysta a s ilustracemi mu pomohl Maciej Szymanowicz. Hra vyšla pod značkou polské firmy Granna, takže v češtině ji objevíme zásluhou společnosti Pygmalino.

Malá krabička nám ukazuje obě postavy hlavních hrdinů, jak stojí na cestičce k lákavé chaloupce. Ze dveří už vykukuje ježibaba. Dno krabice hráčům po odstranění víka poslouží jako základ společného herního plánu. Než ho ale položí do středu stolu, musí z něj osvobodit sadu čtvercových kartiček, žetonů a figurky.

Právě postavičky mají své jasně daná startovní místa na obvodu dna krabice. Výřezem je zasadí do hrany tak, aby mezi ježibabou a její kořistí byly čtyři volná políčka. Před každou hrou znovu poskládají z kartonu důležitou perníkovou chaloupku, kde na základ položí naklopenou střechu. Na střeše bude ležet pět kulatých žetonů perníčků. Každý z hráčů dostane dvě destičky sladkostí. Zbytek dílků rozdělí na čtyři hromádky a každou společně s jedním ježibabiným kloboukem položí na dosah. Ve středu stolu je pak třeba nechat volné místo, protože zde bude vládnout startovní destička.

Ve svém tahu si hráč zvolí jednu ze dvou destiček a přiloží ji ke skupině sladkostí, které v podobě kartiček leží na stole. Nově přiložený dílek musí sousedit alespoň jednou stranou s již hotovou skupinkou. Kdykoliv tím dokončí sladkost, může si vzít horní dílek perníčku ze střechy chaloupky (ten přináší nějakou výhodu). Poté si z libovolné hromádky dobere tak, aby zase měl v ruce dvě destičky. Mezi těmito dílky se ale ukrývá vždy také jeden dílek klobouku. Pokud hráč má smůlu a dobere si jej, musí posunout figurku ježibaby o tolik puntíků, kolik je na venkovním obvodu plochy sladkostí.

Hráči se střídají na tahu, ale jakmile připojí každý jeden dílek sladkosti, je třeba vyhodnotit konec kola. V jeho rámci popoběhnou děti i ježibaba vpřed. Děti se snaží uniknout, ježibaba má zájem na tom, je zase chytit. Postavičky se posunou o tolik kroků po hraně dna, kolik puntíků v jeho barvě je. Platí tedy červená pro Mařenku, zelená pro Jeníčka a fialová pro Ježibabu. Nejdříve se posouvají děti.

Hráči si musí dávat pozor, protože velmi snadno jejich snažení může skončit společnou porážkou. Neslavný konec čeká na tým v případě, že jeden hráč je dostižen Ježibabou nebo naopak Ježibabu dohoní. Výhru tým slaví pouze a jen ve chvíli, kdy se jim podaří odloupat pět žetonů perníčků dříve, než nastanou již popsané situace.

Jeníček a Mařenka je hra o spojování obrázků ve shluku destiček, ale především o počítání barevných puntíků. Hráči musí chytře pracovat se svojí dvojicí dílků, aby na obvodu byl co nejlepší poměr barev jak pro Jeníčka, tak pro Mařenku. Každá z postav má svoji barvu, která ji posouvá kupředu. Jenže totéž platí i pro ježibabu.

Je to tedy vlastně taková hra na honěnou kolem krabice. Hrdinové musí být rychlejší, ale nesmí to současně přehnat. Běhání kolem domu totiž má své limity. Když budou hrdinové příliš rychlí, jednoduše čarodějnici vběhnou přímo do náruče. Děti tak musí počítat, kontrolovat a sledovat, aby čísla postupu byly dostatečně vyrovnané.

Každé kolo je přiloženo pouze tolik dílků, kolik je hráčů a poté se postavičky posunou. Není tedy vůbec jednoduché rychle zkompletovat sladkosti a hráči se snaží preferovat ty, které jsou menší a je tedy snadnější je dokončit.

Celý zážitek je kooperativní, tedy všichni hráči proti zlé čarodějnici. To je přesně v duchu pohádkové předlohy a je fajn, že se autor nesnažil něco měnit. Hra je logická, ačkoliv pravidla jsou napsaná trochu zvláštně. Naštěstí co nepochopíte z úvodu, to si můžete názorně prohlédnout v detailním příkladu průběhu.

Dobírání obrázků je hodně o náhodě, a to je právě ta chvíle, která může celému týmu hráčů házet klacky pod nohy. Na druhou stranu stačí dokončit jednu sladkost, aby hráči získali chvilku času a uloupli perníček. Za něj totiž dostanou odměnu v podobě posunu figurek nebo naopak zrušení pohybu jedné z honící se trojice.

Jeníček a Mařenka je tematicky skvěle zpracovanou honičkou kolem domu. Tady potěší i zpracování, protože hráči před sebou mají kartonový model opravdové perníkové chaloupky. Děti prchají před ježibabou, která je jim v patách, ale musí být opatrní a dobře spolupracovat. Jeníček a Mařenka trénuje počty a plánování a je další výbornou hrou ve sbírce kooperativní zábavy pro nejmenší.

Recenze: Jeníček a Mařenka – medové chřoupání
Klady:
+ téma
+ taktické možnosti
+ dostupnost pro nejmenší
+ zpracování
Zápory:
4.1
Prozkoumávejte dál
Recenze: Alcatraz The Scapegoat: Maximum Security – kdo nestihl utéct, má druhou šanci