Recenze: Sonic a parťáci – jen pro opravdové rychlíky

Je modrý. Je rychlý. Je bláznivý. Modrý ježek, který svůj účes odkoukal od Lízy Simpsonové. Nebo je to naopak? Ale ani ten nejrychlejší ježek nesmí usnout na vavřínech, protože stačí chvilku vynechat tréninky nebo nekoukat na cestu a může se objevit jiný rychlík, ještě bláznivější, ještě rychlejší a ještě modřejší. Ale spíš bude mít barvu jinou.

Hráči se o všech těch závodnících dozví mnohem víc v deskové hře Sonic a parťáci, která si bere za vzor populární herní sérii. Ta je plná rychlých sprintů, bleskových zatáček a šílených loopingů a v hlavní roli je právě titulní ježek Sonic. Hru připravil Max Gerchambeau, vyvinula ji studia Slingshot Suzy a Zygomatic Game Studio. Hra pak dorazila s licencí od firmy Sega i na české stoly, kde se budou prohánět ježci díky české lokalizaci od firmy ADC Blackfire.

Na víku vidíme Sonice zachyceného ve sprintu, ale především nám čtyři okénka umožní nakouknout na hlavní postavy celého sprintování. Velmi příjemným překvapením ale je fakt, že po odklopení víka nenajdete uvnitř jen čtyři, ale rovnou osm postaviček! Barvou ale patří celkem do čtyř týmů, které si hráči rozdělí tak, že bude jeden hráč vždy kontrolovat dvě figurky jedné barvy (žlutá, modrá, červená a černá).

Do středu položí závodní trať, která má pevně danou podobu a jedná se o okruh, na kterém je šachovnicí vyznačena startovní i cílová pozice. Právě sem postaví všechny závodníky. Na plánu má své místo také balíček karet bonusů, které je třeba zamíchat a potom právě sem položit, aby mohly čekat na svoji šanci. Druhá hromádka obsahuje téměř padesát karet pohybu, z jejichž zamíchané sestavy dostanou jednotliví soupeři po šesti exemplářích.

Hráč ve své ruce mezi šesticí karet má očíslované karty náležící ke všem barvám. V závodění se všichni spravedlivě střídají a mohou pouze vyložit jednu libovolnou kartu. Podle zvolené karty si může hráč sám vybrat jednu z postav závodících za tuto barvu, a právě tohoto sprintera posune o tolik kroků, jaká je hodnota karty.

Nejde pak ani o to, která pole postavička přeběhne, ale na kterém se zastaví. Ty totiž mohou ovlivnit nejen samotného závodníka, ale i ostatní hráče. Například odměnu za bonusové pole dostává ten hráč, jehož barvu toto pole má a ne ten, kdo na něm zastavil. Naopak bodce i prsteny penalizují nebo pomáhají přímo danému sprinterovi, ale až v dalším kole. Umožní tak zdvojnásobit hodnotu nebo ji naopak sníží až na jedničku bez ohledu na hodnotu karty.

Hráči mají šanci se proti nástrahám na trati bránit nebo si vše vynahradit v dalších kolech, pokud se jim podaří nastřádat nějakou tu bonusovou kartu. Ty lze získat z polí na plánu, ale také jako důsledek jedné karty zamíchané v balíčku pohybu. Bonusovou kartu lze zahrát i mimo svůj tah, protože lze takto ovlivňovat vlastní figurku, kterou posouvá někdo jiný.

Soupeři se střídají, ale na konci kola si nedobírají karty. Místo toho musí postupně vypotřebovat všech šest, které dostali. Teprve poté získají novou sadu a mohou závodit znovu trochu volněji. Sprint pokračuje až do momentu, kdy jeden z barevných týmů dokáže oběma závodníky překročit cílovou čáru. Tento tým a hráč se stává vítězem.

Sonic a parťáci je závodní hrou, ve které každý má sice svůj tým běžců, ale nedokáže je přímo ovládat. Musí se spolehnout i na ostatní hráče a jejich volby a snažit se minimalizovat škody, které napáchají jejich protivníci.

Hráči se snaží časovat a plánovat karty v ruce tak, aby co nejvíce na plánu využili efekty herních políček a bonusů. Schovávají si v ruce karty pro svoje závodníky až do chvíle, kdy je posune hodnota na co nejvhodnější místo. Někdy prostě nejde jen o co největší překonanou vzdálenost, ale také o šanci posunout se ještě dál třeba v důsledku kroužků.

Největší zajímavostí na celém průběhu jsou bonusové karty, které dávají hráčům další šance, jak se obrnit proti smůle a pomoci svým sprinterům v cestě za prvním místem v cíli. Není úplně snadné je získat, ale každému alespoň nějaký ten kousek v průběhu závodu rukama projde. Často ale závisí na tom, co je to za kartu a v jakém momentu závodu přijde, jestli pro ni budete mít vhodné využití.

V ruce mají hráči solidní výběr, který si musí dobře rozplánovat i s tím, že nevědí, co drží a co mají v plánu soupeři. Barva karty ji nezvratně páruje s konkrétním týmem, který posune, ale hráč si sám může zvolit jednu z dvojice figurek. Tím dostává solidní možnost volby, ale i přesto je hra výrazně o štěstí a náhodě, především protože se vše neustále mění v důsledku voleb soupeřů. Postupně ale musí využít karty všechny, takže je třeba si je vhodně seřadit.

Větší problém máme ale s variabilitou. Herní plán je stejný a není tu žádný způsob, jak by se měnil. Nic, co by vás překvapilo, když se vrhnete na závodní dráhu podesáté nebo podvacáté. Karty v ruce sice budete mít jiné, ale to s ohledem na celkový průběh závodu nemá tak zásadní vliv jako prostředí, ve kterém se vaše figurky pohybují. A je velká škoda, že hra nepředstavuje alespoň nějaké překážky nebo prvky, které by závody ozvláštnily.

Partie vyniká svojí jednoduchostí. Figurky se pohybují rychle kupředu, a kromě základních počtů toho hráči příliš nepotřebují, takže se jedná o závodní volbu pro začínající školáky. Základem všeho je také herní doba, která se dokáže udržet hluboko pod půlhodinou. A právě to vyvažuje již několikrát zmiňovanou náhodu.

Na to, aby někdo vyhrál, nestačí dorazit jednou figurkou. Sonic a parťáci je hra týmová, což se projeví nejen ve dvou a třech, ale především ve čtyřech hráčích. V tu chvíli se totiž dvojice hráčů spojí a tím se jim výrazně rozšíří možnosti, jak uplatnit karty v ruce. Polovina zahraných najednou jde ve prospěch vlastních závodníků (stejně jako ve dvou hráčích). Právě z tohoto důvodu máme pocit, že hra ve třech je nejvíce náhodná a tím i nejméně zábavná.

Zajímavým momentem jsou loopingy, tedy oblouky, ve kterých závodníci běží chvíli dokonce hlavou dolů. Pro to potřebují opravdu obrovskou rychlost, proto zde nejde zastavit. Místo toho se postavička po proběhnutí oblouku vrátí o jedno políčko zpět a poté pokračuje dál v pohybu.

Je jasné, že nad vodou má celkovou zábavu držet zpracování. Figurky jsou parádní a hlavně jsou to známé postavičky, které proslavil nejen nedávný film (a připravovaná dvojka), ale také znovu oživená značka na konzolích. Kdo by pak mohl odmítnout šanci zazávodit si s Tailsem, Knucklesem nebo se Shadow Sonicem?

Sonic a parťáci je závodní hrou, která není dokonalá. Chybí jí variabilita a náhoda má velkou převahu, ale to všechno sedí k cílové skupině. Tou jsou rodiny se začínajícími školáky. Pokud to nebudete se závoděním přehánět, pobaví vás tahle novinka, a ještě k tomu s přehledem zaujme malé hráče. Sonic a parťáci baví hlavně děti díky svému tématu.

Recenze: Sonic a parťáci – jen pro opravdové rychlíky
Sonic a parťáci jsou závodní hrou týmů, ve kterém můžete pohybovat nejen svými závodníky, ale i figurkami soupeřů. Někdy narušíte jejich plány vy, jindy překvapí oni svojí volbou vás. Ze všech nástrah se ale dá vzpamatovat a pokračovat dál, i když se třeba z velkého pohybového čísla díky pasti a bodcům může stát i jednička. Závod je plný bonusů, zlatých kroužků, zrychlení a nečekaných zvratů. Nejzajímavější pak je týmová hra ve čtyřech. Vždy je ale zachovaná krátká herní doba a přístupnost nejmenším. Jen nečekejte nic originálního a měnícího se v rámci jednotlivých závodů. Sonic a parťáci jsou ale přesto lákaví, především pro děti milující Sonica.
Klady:
+ lze ovlivňovat i soupeřovy figurky
+ šest karet je třeba použít
+ rychlá partie
+ bonusové karty
+ přístupné malým dětem
+ krásné figurky
Zápory:
= náhoda
= chybějící variabilita
= ve třech více náhodné
3.9
Prozkoumávejte dál
Recenze: Safari – zvířátka na jednom místě