Recenze: Splašený kuře – kdákání na lesy

Slepičky jsou obvykle klidná stvoření, která se jen tak prochází po dvoře a v klidu si zobají zrníčka. Jenže pak stačí nečekaný hluk nebo pohyb a jejich klid je ten tam. A pokud začnou pobíhat maminky, přenese se to i na jejich děti. Začnou křičet a zběsile sprintovat na všechny strany. V tom chaosu už se dávno stačil původce toho veškerého úleku schovat, ale než se na dvoře všichni uklidní, bude to ještě trvat hodně dlouho.

Na hráče podobný zmatek čeká v karetní hře Splašený kuře, kterou vytvořila trojice Ken Gruhl, Quentin Weir a Satish Pillamarri. Hru pak původně vydala společnost North Star Games. Do češtiny ji přenesla firma Albi a všichni zájemci rychle zjistí, že se jedná vlastně o volné pokračování populárního Šťastného candáta.

Místo zelené ryby má tentokrát balení podobu žlutého kura, který má kromě červeného kohoutku také sluneční brýle a vypadá, že je připravený na letecký den. Na jeho zádech lze najít zip a pod ním je pak ukrytá hromádka 72 karet. Uvnitř je ukryto šest sad po dvanácti kartách, každá v jiné barvě a z nich si jednotliví účastníci vyberou právě tu jednu. Každý tak dostane jeden tucet a souboj může začít. Je ale dobré připomenout, že v případě této hry není vhodné sedět u stolu, ale naopak stát někde v prostoru a mít kolem sebe dostatek místa. Za chvíli totiž propukne chaos.

Společně si hráči odpočítají začátek a v tu chvíli otočí balíček a mohou se podívat na první kartu ve své ruce. Na kartě najdou hráči akci, kterou mají provést. Na to ale potřebují najít jednoho parťáka a sehnat ho mohou pouze tak, že budou křičet a přehluší ostatní a současně budou poslouchat, jestli někdo neřve jméno jejich postavy.

Pokud se hráči podaří najít partnera, se kterým může svoji akci provést, tak co nejrychleji akci provedou podle stanovených podmínek. U točníka se nemusí hnout z místa a jen se oba zatočí na místě. Stejně tak splašený kuře jen znamená, že musí oba napodobit kuře, a to včetně mávání křídly a zvuků píp píp.

Aby mohli vykonat ducák a srazit se boky, musí se k sobě nejdříve vzniklou vřavou probojovat. Totéž platí i pro trsoňe, při kterém se oba parťáci zaháknou za lokty a otočí se kolem dokola. V případě, že v danou chvíli není nikdo, kdo by s hráčem akci provedl, může buď počkat a nebo kartu odložit na později tak, že ji vloží dospod balíčku.

Jakmile splní úkol na svojí kartě, odhodí ji stranou a mohou se podívat na další na řadě. Okamžitě zahájí hledání nového partnera pro splnění této akce. Všichni takto pokračují až do momentu, kdy se někomu podaří zbavit i poslední karty, a tak zvítězit.

Splašené kuře je šílenou hrou plnou křiku, chaosu a bláznivých partnerství. Podobně jako u Štastného candáte se ale zase nasmějete, a dokonce se u hry trochu pohnete. Je dobře, že takové hry vznikají, protože fungují parádně jako odreagování, které v hektické době je naprosto nezbytné.

Hra je náhodná, protože každý z účastníků má svůj balíček zamíchaný v jiném pořadí. Současně je ale vždy solidní šance, že najdete někoho vhodného. Je ale dobré hrát Splašené kuře v maximálním počtu šesti účastníků, protože právě v tu chvíli je největší nejen šance, ale i ten hlomoz, který k této hře nerozlučně patří. Čtyři považujeme za absolutní minimum, ve třech už to zdaleka není ono.

Vadí vám ten křik a hluk, který při takovéto hře vznikne? Pak pro vás bude skvělá ticháčková varianta, ve které se nesmí při hledání partnera vydávat zvuky. Místo toho se mohou všichni domlouvat pantomimou, což je o to šílenější a při pohledu někoho nezúčastněného naprosto bláznivé. Ale je to také ohromná legrace.

Dokonce je možné hrát nejen proti sobě, ale spolupracovat a bojovat proti časomíře. Hráči tak mohou vylepšovat svoje rekordy a testovat svoji skupinu proti jiné. To se obzvlášť skvěle hodí na nějaké větší akce, kde je příliš mnoho lidí na jednu nebo dvě krabičky Splašeného kuřete.

Pokud vlastníte Šťastného candáta, rádi uslyšíte, že jde oba balíčky spojit a získat tak delší partii s více bláznivými úkoly. Současně tím ale do partie přinesete více čekání nebo situací, kdy nemáte vhodného společníka. Musíte se sami rozhodnout, jestli delší hra za to stojí nebo jestli je lepší si zahrát raději dvě partie se samostatnou hrou.

Z délky jako takové strach samozřejmě mít nemusíte. Partie je u konce během deseti minut, po které nebudete přemýšlet nad ničím jiným, než nad svým zapojením a hledáním vhodných společníků.

Pokud máte rádi odvázanou zábavu a rádi se bavíte hlasitě, pak je pro vás Splašené kuře skvělou volbou. Funguje výtečně na prolomení ledů v upjaté společnosti, ale i na rozproudění uvadající zábavy. Splašené kuře je prostě všude tam, kde lidé touží po hlasitém smíchu a zábavě.

Recenze: Splašený kuře – kdákání na lesy
Splašený kuře zní na papíře jako šílená blbost. No a ona to šílená ptákovina opravdu je, jenže o to lepší zprávou je, že funguje! Po celou dobu budete pohlcení atmosférou a snahou být prvním, kdo se zbaví celého balíčku. Při tom stačí vlastně vždy jen najít partnera, který křičí totéž a společně provést správnou činnost. Jen dejte pozor, aby vás na partii byl dostatek, protože v nižších počtech to není úplně ono. Rychlost, hlasitý smích a bezkonkurenční přístupnost jsou parametry, které ze Splašeného kuřete dělají dokonalou party hru pro akčněji zaměřené publikum.
Klady:
+ legrační chaos
+ rychlost
+ tichá varianta
+ přehledné (jen čtyři akce)
+ rozproudí zábavu
Zápory:
= náhoda
= někdo má pocit, že je to pod jeho úroveň (než hru vyzkouší)
= v nižších počtech tak dobře nefunguje
4.2
Prozkoumávejte dál
Recenze: Munchkin 2 – hrdinové se vrací s neskutečnou sekerou